Někdy večer když zavřu oči,zapomenu ,že svět se očí....pak začnu psát své scénáře pro vymyšlené čtenáře a bloudím mimo realitu ohraničenou jen zdmi bytu..
Už nechci být jen záložka,
jen stokrát praná ponožka,
před tvými dveřmi rohožka...
Už ani nevím kolikrát sis do mne otřel svoje boty a pod nánosem vší té hmoty se ztratila i moje cena... a proto,
i když pomalu a těžce se zvedám vzhůru tempem beznohého běžce a od zítra nic neřeším! ať moje smutky vezme dým...
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 23x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Mě se naopak to rozfrázování líbilo. Nevypadá to jako báseň, ale když to člověk čte, zapadá mu to dosebe, ani neví jak. Střed bych škrtla, ponožky a kýčovitá rohožka mi ke zbytku nesedí.
Opravdu nic? | Slib | Líbání s deštěm | Nevím | Nenapravitelná