Někdy večer když zavřu oči,zapomenu ,že svět se očí....pak začnu psát své scénáře pro vymyšlené čtenáře a bloudím mimo realitu ohraničenou jen zdmi bytu..

Už nechci být jen záložka,
jen stokrát praná ponožka,
před tvými dveřmi rohožka...

Už ani nevím kolikrát sis do mne otřel svoje boty a pod nánosem vší té hmoty se ztratila i moje cena... a proto,
i když pomalu a těžce se zvedám vzhůru tempem beznohého běžce a od zítra nic neřeším! ať moje smutky vezme dým...