Už tolik let,
se vracím do minulosti,
a každy den,
jsem koukal z toho okna,
na hlavní silnice,
odnikud,
nikam,
a ještě na konečnou.
Pořád stejné barvy aut.
Pořád stejný jizdní řád.
Slečny,
do školních lavic,
nespěchají.
Nad nimi se vznáši,
zneuznalý oblak dýmu.
Už tolik let,
(oficiálně 6,
ale kdoví),
tu sedím,
bez ladu a skladu,
a čumím ven.
Žaluzie porcují těla,
na osminky,
věčnosti života.
se vracím do minulosti,
a každy den,
jsem koukal z toho okna,
na hlavní silnice,
odnikud,
nikam,
a ještě na konečnou.
Pořád stejné barvy aut.
Pořád stejný jizdní řád.
Slečny,
do školních lavic,
nespěchají.
Nad nimi se vznáši,
zneuznalý oblak dýmu.
Už tolik let,
(oficiálně 6,
ale kdoví),
tu sedím,
bez ladu a skladu,
a čumím ven.
Žaluzie porcují těla,
na osminky,
věčnosti života.
Hodnocení: 5
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
Ale takto nedovede z okna čučet každý...
Myslím, žes´to dokázal (dokazuješ) elegantní formou.
Mne to oslovilo.
kvalitní komentář (0)
Myslím, žes´to dokázal (dokazuješ) elegantní formou.
Mne to oslovilo.
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Bezbolestná sonáta | To se tak ohlížím | V prostřed bažin | Bez názvu | Svítání