název o úzkosti mě odrazoval, asi kvůli úzkosti samotný, není to zrovna pocit, kterej by kdokoliv miloval, žejo, no, takže...
první sloka se mi líbí, přirovnat úzkost ke korzetu mi přijde originální a neotřelé, ale potom to co je psaný dál, je takový to - vypsání se
nechci tím říct, že je to špatný, není, ale nezanechává to ve mě nějaký hlubší dojem po stránce básnické. tudíž nebudu hodnotit.
Jenny, já Ti moc děkuju za přečtení.
Trefila jsi to, souhlasím s Tebou. Měl jsem z ní pocit, že je to takové postěžování si a že to nebude pro druhé zajímavé a že by tomu chtělo zkusit ještě něco dát...
Rozepsal jsem ten korzet a teď bych ji dal takhle, co jí říkáš?
O úzkosti a tomu jak na ní
Úzkost je korzet, co svírá duši,
srdci je úzko a rychle buší
úzkost je korzet, co síly tenčí,
jak šaty svatební, o číslo menší,
úzkost je korzet, nic víc to není
rozepnu knoflík, skloním se k zemi
a dotknu se jí
stáhnu ho ze sebe, jak vlhké tílko
a pak se narovnám lehký jak pírko
teda úplně nejsem,
ale má to své výhody
tyhle mé strachy
dík tomu cvičení
se mi na nohou
nekrátí šlachy.
Ty krátké verše to zbytečně osekávají, dál "přestanu si - řeknu si", potom když furt, tak "s nima"...
Jinak má děj, který někam směřuje, dobrá
Ať se daří a líbí se Ti tu, ahoj S.
O úzkosti |