O stvořeni Zeměkoule

Chcete vědět, jak doopravdy vznikl svět? Tak se koukněte na tuto teorii.

Autor: Tomáš Folta, 6.4.2004, Básně

Kdysi pan Buh pravil sobě:
Vesmír sem zmak v kratke době
a včil němam robotu,
tož si zrobim planetu.

Zebral trochu zeminy,
pisku, travy, černe hliny
dal to všetko dohromady
a pak ešče do parady,
vysoke tu hory zrobil,
potem všetko vodu polil,
a tak, lude, vzniknul nam
Atlanticky ocean.

Moc se mu to nělibilo,
bo tu malo mista bylo.
Pro to boži potěšeni
v mžiku přišel na řešeni.
Flašu s plynem kajsi vzal
a planetu nafukal.

Včil se vyskyt dalši problem,
jake meno dať ji honěm.
Ňak se musi menovať,
když ma slunko obihať.
S přemyšlani už měl boule,
dal ji meno Zeměkoule.

Ke ščesti to něstačilo,
dyť mu furt hen smutno bylo.
Dyť tu byl osamoceny,
bez děcek a bez ženy.

Mavl ruku, čary fuk,
byl tu synek jako buk.
Synek smutnu měl fasadu,
tak mu z žebra vytah babu.
Pak Buh pravi k lidem dolu:
Ať slavitě svatek spolu,
ať se dobře pamatuje!
Adam s Evu se menuje.
Žijte si tu, buďtě doma,
enem nic nějezte z teho stroma.

Sotva si Buh dopřal klidu,
ti dva k temu stromu idu.
Na tym stromě leži had:
Matě, lude, matě hlad?
Tak si dejte jabko pěkne,
dyť mu to nikdo něřekne.
A jak lude blbi sou,
jabka už do sebe cpou.

Když to všetko pan Buh zřel,
za luďami ihned šel.
Brutalně jim vynadal ,
ze zahrady je pryč hnal.

Ti dva se však radi měli
a z nich je tu narod cely.
Tvuj stryk, tětka, děd i mama
všichni su z Evy a z Adama.

Tak sem vam řek ve stručnosti,
jak to šlo ve skutečnosti.
Všechno žive, zvěř i ptaci
nesu tu jen pro legraci.
Mame domov, mužem žit,
co vic bysme chtěli mit.

Hodnocení: 3.71
(celkem: 26, počet hlasujících: 7)

Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli)