Ani pocit v očních jamkách
nebývá vždy černobílý,
i když od bolesti svíjí paže
v bocích spjaté silou ducha
nemá tucha, co bude,
těší ji/ho, že může dál
bojovat za ideály,
a život zatím prchá vdál
až když pozoruje z povzdálí,
diví se
nebývá vždy černobílý,
i když od bolesti svíjí paže
v bocích spjaté silou ducha
nemá tucha, co bude,
těší ji/ho, že může dál
bojovat za ideály,
a život zatím prchá vdál
až když pozoruje z povzdálí,
diví se
Hodnocení: 5
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)
(celkem: 5, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
el. jako obvykle myšlenkově super 
jediné, co mě ruší, je "povzdály" ... ono je to buď povzdálí nebo povzdáli... pokud v tom teda není nic jiného, co mé oči, zastřené černobíle danou gramatikou, nevidí
zdravím P.
kvalitní komentář (0)
jediné, co mě ruší, je "povzdály" ... ono je to buď povzdálí nebo povzdáli... pokud v tom teda není nic jiného, co mé oči, zastřené černobíle danou gramatikou, nevidí
zdravím P.
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Blažený stud | Posílám Ti vzpomínku | Nevěrná | "To".. co nám svítí | Uprostred dúhy