Ta dívka tam na lávce seděla,
Do temnot, či na mě hleděla.
Její duši trápení velké bolí,
Možná jí to až k zemi skolí.
To ztrápené děvče,
již žádné chlapce nechce.
Její mysl teď temnou zahradou jest,
vzpomínka na to přináší bolest.
Čin ukrutný spáchán byl,
mladé dívce sen zničil.
To ztrápené děvče sedíc tam,
hledí do hlubin vody.
Snad skočit chce a kam,
to v hlavě se mi honí.
Kéž bych jí byl mohl pomoci
dříve, něž vzít život mohla si.
Bože, ach co jsme to jen za lidi?
Tohle nám tedy zvěř závidí?
Báseň jak nevinná se vinou stala,
mimo hřbitov teď leží pochována.
II.
Dívka krásná, ba přímo spanilá,
na zemi klečela, ruce v dlaň položeny do klína.
Na zemi jsou již kapky ranní rosy,
To její oči rosu slzí.
Tam za hřbitovem sestra její pochována jest,
pražádná jí nebyla projevena čest.
Pánem strašně zneužita,
k jeho hrátkám využita.
Vítr pláče, vrba šeptá:
"Neplač, děvče, však nebe tvá sestra pozná.
Osud ten nikoho se na nic neptá.
Snad viník ten k činu svému se dozná.
Potom těžká mu buď zem,
do níž ten lotr bude pohřben."
Dívka ruce v pěst sevřela,
jak nečekaná nenávist jí zachvěla.
III.
Zvony bijí, zvony bijí.
"Slyš, lide, novinu, náš pán i s ženou skonal dnes.
Nechť jejich duše dlouho žijí!"
Toť pravil vesnický to kněz.
Krásný to pohřeb vystrojili,
ještě měsíc pláče celá zem.
Květiny před hrobku všichni položili poté,
co pán byl sem dovezen.
Měsíc smutno v celé zemi bylo,
ani jedno srdce však netruchlilo.
Zlý pán leží tam mrtev v rakvi,
do ztracena hledí jeho skelný zrak.
Vtom nebe náhle zakryl temný mrak.
I znenadání uhodil do hrobky zářivý blesk,
a temná hrobka i s pánem do pekel se řítí,
snad za jeho nezapomenutelné to viny.
Snad Bůh sám ten blesk z nebes snes,
protože i sám Bůh svými zákony se řídí.
Ten Blesk potrestal šlechticovy kruté činy.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:0.29 (celkem: 2, počet hlasujících: 7)
Zobrazeno 11x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Nevinná |