Je to jen prázdnota
sen, který se zdá být.
Je a není
a spí
umlčen a uchvácen,
podroben a zotročen
nesnaží se bránit.
Jeho sny se ztrácí
v stráni,
blouzní a přemítá
proč je smrt nečeká.
Stále trpět,
stále se vláčet
po poušti, jen po ní
nekonečné,
trvající.
Konec se vzdaluje,
pocit ztráty nastupuje,
pohlcuje,
nevidí okraj
okraj světa známého,
vidí něco nepoznaného
strašného.
Osud bez záchrany,
roky beze změny,
pocit ztráty a pokušení
ukončit pou' nevšední.
Život jen opona
na stranách přibitá.
Po sklonku dne smrt se plazí,
daleko však k mému mlází
nedosáhne.
Léto a podzim,
zima a jaro
nezačalo.
Krajina v šedi a bělobě neměnné,
nic se přes ni nepřežene,
zeje tichostí a klidem,
neví o ničem jiném
a to vše se v záři slunce,
které na obloze skví se,
rozpadá a ztrácí
pod nánosy krásy
větší vrstvy, stále září,
nemění se, stálí
nezemřou a zůstanou.
Výkřiky v nicotě neminou,
budou stát na stráni,
dívat se do dáli,
snít o smrtelnosti
a zpívat o nesmrtelnosti.
Hodnocení:1.2 (celkem: 12, počet hlasujících: 10)
Zobrazeno 24x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Přítomnost | Pomsta | Nesmrtelnost | Probuzení | Strach o smyslu pravdu zřít