Napadl mne jiný básník, který napsal: Jsem ateista, co uplácal si boha z hlíny.
Vidím to takhle.Jestliže je Bůh pro všechny, pak člověk je na Boha sám.Vždycky sám.Jako ostatně na všechno.
A pokud jde o pochybnosti, je doposud nesprávně překládaný známý citát: Myslím, tedy jsem.Správný překlad zní: Pochybuji, tedy jsem.
Pokud jde o Tvou poetiku, jaksi se poslední dobou zdráhám vyslovit.Neboť Tvé psané slovo je stvořeno pro samotnou řeč a přednes, kterým se dokážeš jak prezentovat, tak dozajista prosadit.Jsi v tom geniální.
Pokud jde o slovo určené pouze pro čtení, jsem nyní tam, kde bych se dozajista stala Tvým tvrdým kritikem.
Jsou různá období a já tu prezentuji pořád průřez. Osobně Inko, nerozlišuji mezi básní pro přednes a pro přečtení. A pokud se chceš stát tvrdím kritikem, tak se jím staň. Tom
Neexistuje ideální čtenář.To je navždy fikce, poněvadž nelze mít totožný kód s autorem.A protože píšeš pro ostatní (alespoň se domnívám), jsi i sám sobě čtenářem, tudíž je otázka nakolik jsi skutečně vlastní kód schopen v textu zanechat.
A jestliže se v budoucnu stanu Tvým kritikem, pak to dělám pro nás oba.Mám Tě ráda, tak mi to neměj za zlé. Chci být k Tobě otevřená.
Smutek tam třeba já necítím. Ani si nemyslím, že má být cítěň (i Tom tak odpověděl).
Tobě se Vlasto omlouvám, jestli narušuji tvou niť, ale já musel.
Hlavní problematika mnoha debat je vůbec ujasnění si, co je to ten "věřící".
I největší znalce Boha právě pochybnost přivedla k největším výrokům, které ovlivňují i teď (a to byly echt křesťané).
Ale to, že jsi Vlasto věřící, se přeci s pochybností nevylučuje. Copak Boha neustále v sobě nehledáš? Já rozhodně ano. A možná v tuto dobu daleko více cítím, že je to celoživotní proces. Tom
pro mě, jako v Boha nevěřící, by byl příhodnější závěr místo hledání Boha, hledání víry,
kde si spolu víru opět najdeme
to malý velký písmeno... nevím, podle mě to souvisí s pokorou jako takovou, a pokud je někdo, jako ty věřící, pak nemůže napsat malý písmenko, i já jakožto nevěřící, píšu Boha s velkým bé.
nevím, jestli jde v téhle práci o to, jak je co napsaný, podle mě je to o hlednání víry jako takové, v tvém případě víry k Bohu.
nevím, zda nemožná? myslím, že každý má právo pochybovat o tom, zda a jaká je k Bohu cesta a zda jí najde. Přiznávám, že možná někdy dáváme na Boha takové nároky, že ho možná nikdy nepochopíme a tudíž nemáme ani důvod v něho věřit.
Měl jsem celkem tři zastavení a každé stálo za ten čas.
Prvně jsem spočinul u anotace - chybí mi střípek pro pochopení, neboť Tome, nejsi tak stár.
Další dvě zastavení, nejprve u slova Bůh, pak spolu. Nevím proč, ale mám vnitřní nutkání vidět u Boha v předposledním verši malé b (narozdíl od prvního verše). Pak mi to dává větší smysl (ta báseň mi připadá, že vlastně ani nemá být o Bohu, ani o nebi, ani o cestě, ani o hledání), hlavně kde si spolu Boha
Možná jsem mimo, možná ne. Rozhodně já v ní cítím odevzdanost a určitý druh pokory (pro druhého/milovaného). Ale taky všechno může být jinak...
dík za pěkný začátek dne, je přeci lehce po půlnoci.
Th.
Ahoj Sate, já se přeci nikdy nezlobím A na Tebe, drahý básnický příteli, to snad nejde.
Zastavení první - ta anotace je správná. Báseň je přemítání věřícího člověka na sklonku dne či života. Je to o pochybování o sobě samém i o naději, kterou si člověk v sobě neustále vytváří a hledá ji. Existuje Bůh / bůh? kdo si tu otázku s věkem nepoloží?
druhé zastavení - tam je příchuť hlubšího poznávání, zda bůh či Bůh se člověku neukazuje tou neskutečně nepoznatelnou blízkostí člověka. spíše je to filozofická otázka. Pokora - určitě ano. tohle čteš velmi dobře.
Anotaci beru jako správnou, jen lehce překvapila. Když si vzpomenu na tebe, vidím člověka (živého člověka) a pak tohle, pudově si asi každý okamžitě přiřadí anotaci jako intimní, doprovodnou větu na půl cesty skrze báseň.
Zde je to (nejspíše) vcítění (se?). A vcítění (do někoho) taky nechává stopy, nevytáhneš člověka z bláha bez ušpinění rubáše. Proto lehké, úsměvné překpavení, že tohle vyšlo z tvého kalamáře.
Stejnou otázku si klade každý, jen formulace se může lišit, očekávání nikoli.
Hmm iluminace, to je problém už pěknou řádku let, co?
Filosofická otázka, dobrá, neodpovím.
Rozhodně díky ti, inspirační náboj to mělo. Teď jestli bude zabíjet nebo sloužit
PS: jinak souhlasím, že z pochybnosti může vzejít jen naděje, dříve či později.
Je to na debatu, ale nad bylinkovým vínem, ne klávesnicí v jednu ráno napříč cybersvětem
Sate, jsem rád, že jsem v Tobě mohl najít básníka a jsme ještě raději, že v Tobě objevuji filozofa. Máš pravdu v tom, že hlubší diskuse zalouží trochu zdravého vína.
Jinak moc děkuji za to, že se nad tím takto zamýšlíš a věnuješ tomu tolik času. Tom
Nekonečné ticho - Procházka | Střepy plné krve | Svatební Game Over | Chudoba | Anežka