vložil ji oddaně
do dlaně
po ráně,
nechtěnou zatmělou
myšlenku umělou.
neřesti v neštěstí,
volají bolestí,
nechtíc,
už střevíc,
co nosila nejvíc.
říká jí sbohem,
smrt nad hřbitovem.
slyšeti zvon a dunění,
nesnesl chviličku strpení,
jak v bílých šatech oděni,
zaznělo poslední zvonění.
Báseň chudého studenta | Nedůvěrou bláhoví | Neměnnou minulostí | Včasné ráno | Chvíle usínání
Klíčová slova
nedůvěra | zvon | bolest | střevíc