Nedělní podvečer, stíny jsou skutečné. Promarním
tuhle chvíli, sám v sobě a netečně. Příhlížím rozmaru
rudého slunce, snít, dívám se nahoru, proč vlastně tady být.
Nedělní podvečer, stíny se táhnou dál. Kdosi mi dávno už
iluze rozmetal. Sám v sobě usínám, srdce se nezlobí, s oblohou
povídám, ten příběh, růžoví.
Myšlenky nechávám, utíkat nahoru, nechám spát otázky a slzy pospolu.
Když se čas zastaví, nehledáš kam dál jít. Obzor neprozradí, nesmíš na měsíc výt.
Nedělní podvečer, nechávám plynout svět, pro tenhle okamžik nestačí oněmět.
Stíny už odchází, asi se úzkostí propadly do hlubin té naší marnosti.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 7x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Kdo to klepe na dveře? | Maluju obraz | Jaro:)) | Nedělní podvečer | Pohled do očí