Máš ráda začínámí áčkem, koukám... já se toho snažím zbavit, snad to není jen moje úchylka.
"jen pozoroval můru
pod lampou nad ním - tady z tohodle se mi doslova zatočila hlava, jak jsem tak četl a představoval si...a přitom nic komplikovanýho, jen takové prožité fyzično, pro představu.
a hlavou se mu honili ty jeho brouci" - četl jsem tvé vysvětlení, ale tady mě to přece jen dost ruší, spoustu hovorových frází beru, ale tohle mě fakt rozhodilo, při čtení to není takový problém, se stírá, ale takhle na čtení mě to ruší.
Pěkný příběh, dobře vypointovaný, užil jsem si po obrazech a byl tam taky.
takhle nějak tě mám ráda, nebo jestli to takhle nějak jde říct
první dvě jsou pro nástin, udělat si představu
pak si moc líbí ta třetí, tak vidím (pro mě) velkej, jakože silnej potenciál
a závěr je prostě závěr, asi jako překvapení, který bys raděj neslyšela, neviděla, nebo jak to říct
ale ta třetí, ta je
Tak ten závěr mě dostal. Trochu drsné, ale ze života. Jen mi připadá až tak volné, že by ani nemuselo být ve verších, klidně si to představím i jako miniaturu v próze. A drobnost: správně by měli být ti brouci a trošku mě to tam ruší.
Ten večer byl magický | Co vítr rozfoukal | O mlýnech pod duhovými mosty | Kam jdeš tak pozdě | O vázání se