seděl tam každej večer
v rohu u karetního stolku
pil režnou
ze střevíčku opuštěnejch nevěst
tak tomu pohárku říkal

nehrál
to ne
jen pozoroval můru
pod lampou nad ním
a hlavou se mu honili ty jeho brouci

jednou nepřijdu řekl
a pak už vůbec nic
a já jsem doufala
že to tak bude
až slovo „sám“ změní svůj smysl

pak položil svému novému koni
ruku na zadek
a dodal
si dobrá ženská