Zjizvená hroty života
soukám se do lastury.
Přes ruce závoj
ze slzavých perel
prostírám každé ráno.
Zalitá sluncem krvavým
stojím vprostřed samoty,
bez strachu a vzpřímená
trhám nebesa.
Jehlou kostěnou,
nití ze šlachy
košilku pro syna
šiju si.
Hodnocení:4.8 (celkem: 24, počet hlasujících: 5)
Zobrazeno 30x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Rybízová | Na rozloučenou | Hedvábné copánky | Každodenní | Zima na duši