Když padá vodička
vítr k nám namíří,
nebeské kapky deště.
Holčička maličká
v dlaních si prohlíží
průsvitné korálky,
co jich jen napláče
jak z očí Natálky
mráček smutný – ještě.
Sedí je pokleslá,
už ani neskáče.
Čeká až z rozmaru
nebe se vypláče.
...slunce se podívá
do zrcátek z louží,
nakreslí duhu,barevnou,
jež oblohou se plouží.
…a jen si povzdechne
holčička maličká,
že v dlaních uschla ji,
průzračná kapička..
Proč ji to tak souží?
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 3x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Vzdálená | Stříbrný vítr | S kyticí aster od Moneta | Cesta | Světy