Když padá vodička
vítr k nám namíří,
nebeské kapky deště.
Holčička maličká
v dlaních si prohlíží
průsvitné korálky,
co jich jen napláče
jak z očí Natálky
mráček smutný – ještě.

Sedí je pokleslá,
už ani neskáče.
Čeká až z rozmaru
nebe se vypláče.

...slunce se podívá
do zrcátek z louží,
nakreslí duhu,barevnou,
jež oblohou se plouží.

…a jen si povzdechne
holčička maličká,
že v dlaních uschla ji,
průzračná kapička..

Proč ji to tak souží?