Pohnutky k psaní veršů mohou být různé. Můžeme chtít vyjádřit krásu, na něco poukázat, udělat radost, anebo třeba jen prezentovat své ego. V případě toho posledního pak samozřejmě nemáme problém zraňovat a shazovat ty, které nechápeme. Avšak jak zábavné je přitom, drahý příteli Freude, pozorovat, kolik hlomozu pak dokáže takový mistr silných slov nadělat kvůli jedné záporné známce ve svůj neprospěch... Koho že nám to má být líto?
anotace úsměvná
vybavil se mi medvěd, ten odsud, kolik dokáže udělat hlomozu kvůli známce
no, a k dílu
první dvě sloky jsou takový vzletný, takový navozující
potom ale je to pro mě tak nějak sestřižený
vpodstatě ta čtvrtá sloka tam pro mě ztrácí význam.
ovšem je možný, že jsem to nepochopila
Už ne. Kdysi - ve Vídni. A fušovat je pro to vážně to pravý slovo. Co psycholog - to fušař. (Mluvím z praxe.) A Pána prstenů taky moc neznám - jen mluvím, jak mi zobák narost'. Pravda jako horský pramen čistá, takže vážně čisté. Nagama je elfí víla s křidélky, průsvitnými jako kapka rosy...
Ahojky.. u toho ´yë´ mi přišlo, že to může být maďarština, ale pak.. vyhledávač.. ono je to elfština? ´Sbohem. Snad najdeš..´ ..? Pán prstenů jde tedy celkem mimo mně.. . Hezké.. fušuješ do psychoanalýzy.. ? ;)
Opatrní | Synu můj | Když zemře básník | Nejlepší | Páni kluci