Nemožné zapomenout, nesnadné pochopit,
bolí to nebýt s tebou, nejde mi takto žít.
Nesnadné ráno vstávat, nelehké v noci spát,
snažím se nebýt slabá, zkouším se s tím rvát.
Zakázané toužit jen, i snít se snad nehodí,
jen správnou masku nasadit, co oku lahodí.
Co ale tam dole pod maskou se děje?
Škvírkou vidíš jen záblesk beznaděje…
Kde zůstal rozum a s ním i důstojnost?
Tam kde touha začíná a láska pálí most,
tam kde nikdo nemá moc už nad nikým,
kde jsme jen my dva.. nebo jen náš stín?
Stíne můj, chtěla bych si teď jenom přát
abys ten most jednou spálil napořád.
Ale předtím po něm spolu přejděme
na druhý břeh do země sladké naděje.
Víš, v té zemi budeme jenom ty a já
a všechno bude náhle jasné, lásko má.
Zlým stínům potom dáme sbohem napořád,
i bez masky se krásné hry smějí přece hrát.
Nemožné zapomenout, nesnadné pochopit,
ať stíny navždy zmizí a nechají mě snít!
Nesnadné ráno vstávat, nelehké v noci spát,
už pochopíš má lásko, že nikdy není napořád?
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:2.67 (celkem: 8, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 18x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Naděje | V záři tvých očí | NIKDY |