Potkali jsme se
jako dva verše v jedné sloce
napoprvé krásní
umělcovo ticho
když svět se kochá
tou básní
než přijde tání
druhé čtení
zrání
mažu tě
pak sám sebe
zbyl jen otazník
po našem krátkém psaní...
Hodnocení: 4
(celkem: 8, počet hlasujících: 2)
(celkem: 8, počet hlasujících: 2)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
patricie 6.3.2017, 15:23ahoj 
mě se to moc líbí, ta myšlenka i to zpracování, je to malebné a dobře se to recituje i vypráví, je to dobrý text i pro písničkužádný "násilný rým" tam nevidím, ani neslyším, možná, před to "zrání" něco chybí
co bych opravila......zbyl jenom otazník....pro tu malebnost, ale určitě bych ho tam nechala - naděje je vždycky
kvalitní komentář (0)
mě se to moc líbí, ta myšlenka i to zpracování, je to malebné a dobře se to recituje i vypráví, je to dobrý text i pro písničkužádný "násilný rým" tam nevidím, ani neslyším, možná, před to "zrání" něco chybíco bych opravila......zbyl jenom otazník....pro tu malebnost, ale určitě bych ho tam nechala - naděje je vždycky
kvalitní komentář (0)
Řekla bych, že tady básni ubližuje ta snaha o rýmování. Jinak se mi moc líbí ta metafora.
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
florian 15.10.2014, 09:20Líbí se mi; ten nápad, přirovnat vznikající vztah k tvoření, a také úspornost, s jakou ses s tím vyrovnal. Jen v závěru od "mažu tě..." mi něco malinko hapruje; snad ten verš "zbyl jen otazník" mi přijde jako nadbytečný, fakt nevím. Ale zdůrazňuji - báseň se mi líbí
kvalitní komentář (0)
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
mraky... | Moc... | srpem... | zpověď... | postava