Strom, jež pamatuje nejen mé dětství, ale který konejší slunce v nejparnějších dnech, na který se dívám když píšu básně, snad dává sílu,...možná začnu věřit na elfy.)
Dokonale pózuje-
šedivák starý,
roztahuje ruce
roztahuje prsty
pevně nohama na zemi
před oknem mého domu
vyhlíží od zahrady,
stín staletého stromu,
kůže jeho vrásčitá je
holubice ve vlasech-
je to dobrák
a ač trápí ho mech
hází malým človíčkům
ořechy za odměnu
rok co rok
a my víme víc a víc
že blíží se den-
sekera zatančí svou píseň
z kamen se začoudí
budeme vyprávět příběhy
příběhy,
co šustí v listech stromů.
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Tobě | Pohled blázna | Lístek prosím... | Z bochníků ukrajují | Sedm statečných již nevychází z kina
Klíčová slova
strom | zahrada | Ořech | Stín | báseň