Temnota...
promlouvá tichým šlápotám
které tak nešťastně
po trnité cestě kráčí
skrz naše záhonky
až květinám do vínku
rudě listí krví máčí
a já to povím ... Tak
ze všech květů já myslím si
kupodivu na bodláčí
a vůbec tato doba
dává nám poznat
jak roztodivné cíle
můžeme milovat
když není zlata v kurzu
není moku do hrdla
a jediným platidlem
co již zase neomylně platí
je můj úsměv upřímný
moji milí, zlatí.
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Magie podzimní doby | Letadlo mění směr | Má koloseální tragédie | Číše piva s realitou | Studnice moudrosti