No vida konečně nějaká diskuze. Kde se zapojí Indigo, musím být, ha. Koncept mého čtenáře nabízí netušené možnosti. Ale k věci. Nevím jestli můžu říct, že jsem tvůj text přečetl tak, jak jsi jej napsala (jak jsi chtěla aby byl pochopen), protože nevím jestli bych to poznal, kdyby mi to docvaklo.
Pro mě za mě klidně může být text sebelepší, ale pach omšelých rýmů přebít jen tak nelze. V případě rýmů spíše založených ať už na slovesech v druhé osobě minulého času anebo tolik známá slova, kterými si nejsem vlastně jistý co mám číst. Hvězd, čest, lest pelest. Komunikuje neochotu Poslední slovíčko pak ukazuje i na problém rytmu, který by problémem nebyl, kdyby jsi s ním nezačala tančit. Konkrétně otázka třetí sloky kdy na slabiky vycházíš 6,6,5,6 a ještě rozhozenější v hledisku prozodie, metra.
Můžu to de facto celé vysvětlit neschopností mého čtenáře rozklíčovat kaskády úmyslů autora nebo (jako Ingrid) říct, že nelze čtenářům vyčítat jejich neschopnost něco rozluštit. Oba postoje jsou legitimní, důvodné. Osobně si ale při vší úctě a vědomí vlastní nedokonalosti dovoluji vyjádřit svou pochybu, že text opravdu skrývá to, o čem míniš, že skrývá. Message. (Media is the message)
Jinak také patřím to kategorie blbů, kteří opomněli. Tedy taky já Tě vítám na poetovi, teď bych asi napsal, ale jinak jsem si nedávno zakázal do komentářů smajlíky, jen abych nebyl podivným přílišnou formálností. Všechno ostatní je Hraní s českým jazykem a hledání limitů. A dík.
Na mě to opakování slov působí negativním dojmem. Možná, třeba, asi, to bych ještě zvládnul, protože tyhle slova mám poměrně rád. Ale jsi, jsi, ses, ses...pořád dokola, to mě unavuje.
Osobně preferuju díla, kde si můžu malovat děj, obraz. Hrát si s významy. Ale tohle mi přijde jen jako pocitovka zasazená sice do nějakého prostředí, ale bez barev.
Jinak souhlasím s ostatními - trocha patetismu. Záškodnické rýmy, taky mi tam některé nepasujou (třeba v závěru cítil x mínil mi přijde navíc).
A když už jsem u rýmů, potřebuju rytmus. A ten jsem přestal vnímat u "V pokoji s tebou někdo byl." - někdo mi přečnívá
Jako nějaká z prvotin, beru, psal jsem hůř (a možná stále píšu). Ale za mě určitě ne. Jsem zvědav na něco novějšího, snad se poštěstí a potěší víc.
Ahoj, jen ve zkratce, protože ke všemu už jsem se vyjadřovala v jiných komentářích:
Opakování zde má svůj význam. Ať už značí jistý stereotyp, opakování, nedostatek odhodlání k akci - ve chvíli, kdy člověka něco silně zasáhne, má tendenci pokládat si ty samé otázky stále dokola. Navíc, míra určitostí adverbií se stupňuje, od nejméně jasného "možná" k více určitému "asi" a nakonec uštěpačnému "třeba". Jedná se o vnitřní prožívání, téměř monolog - tazatel promlouvá k sobě skrze jednotlivé obrazy. Tzv. hloupé a klišoidní metafory by byly v tomto případě stejně na místě jako např. "potemnělý svit luny" nebo "chvění motýlích křídel", s kt. se opravdu často setkáváme na jiných lit. serverech. Nicméně, přiznejme si, jak prožívá cit zamilovaný, jak hořké je zklamání, jak si celou věc zpětně reflektuje. Uvažuje racionálně? Volí k tomu složité adjektivní vazby, píše v dlouhých, logicky strukturovaných větách? Ne, takový člověk spíše "vypípne" svou bolest, z výšin (hvězdy - naděje) spadne strmě dolů (křídla - vzlet). Nehledě na další konotace slov, na které nechci dále upozorňovat.
Názor Ti samozřejmě neberu, máš na něj stejné právo jako já na svou obsáhlou obhajobu, nicméně prosím všechny, aby než začnou kritizovat něčí dílo, aby se ptali, komunikovali a blíže pátrali... Pak teprve, když zjistí, kde dotyčný tápal a co již není součástí autorského záměru, pak teprve mohou poskytnout cennou radu...
Já neříkám, že je to špatně.
Já jako tvůj čtenář říkám, co se mi nelíbí. A to, jestli je to napsáno/myšleno takto cíleně, nebo nevědomě je mi ve výsledku jedno, když se mi to tak nelíbí, pochop.
Já rozumím tomu, že to máš vystavěné na určitých reálných podkladech, že to má třeba své významy a pro tebe jsou ta slova zvolená správně. Já jen poskytuju svůj pohled na věc. Podobných věcí už jsem četl víc. Podobnými slovy. A třeba nevědomky použitými. Ale výsledek je stejný.
A nevím jak ostatní, ale já ty "složité adjektivní vazby" hledám.
Z toho tvého komentáře jsem pochopil, že se snažíš vžít (nebo to prožíváš) do běžného člověka (v tomhle případě mladé slečny). A snažíš se to napsat tak, aby to působilo autenticky a ve výsledku se ti dle mého pohledu podařilo to, že se ti to tedy podařilo. Ale vzniklo z toho patetické dílo bez originality.
S tím samozřejmě souhlasím! Pokud jsem se nepřesně vyjádřila, že to vypadlo, že naznačuji opak, tak se všem přítomným omlouvám... Nechci a ani po nikom nežádám, aby vedl debatu s autorem, ale sám se sebou
Přesně, autor musí debatovat skrz báseň a říct vše, co říct chce. Ne jen dodávat. Pokud musí ještě něco dovysvětlovat, báseň napsal špatně. Dobrá báseň vyjádří vše nutné.
Kris, Ingrid, samozřejmě máte pravdu, nevím, proč jsem se diskuze účastnila, přestože k tomu nebyl důvod. Obsah=forma=dílo. Proč nechat mluvit autora, když tomu vždy bylo tak? Nadinterpretace i podinterpretace je správná, protože je nutná. Že si špatně vykládáme symbolisty, že nevidíme akrostich? Vždyť to nevadí, časem ho tam možná někdo objeví... A když ne, tak zase nic
K působivosti/košatosti sdělení jen jedna věta: Na západě svítalo.
Důvod k diskuzi vždy existuje.Sama vidíš.
Řeč o symbolismu a akrostichu byla nejspíš jen přirovnání, neboť při Tvé práci nejblíže k anafoře.
Asi tak, Rebe - zdravé sebevědomí a nějaká povědomost o literární teorii, popřípadě historii v tom smyslu je jedna věc, ale pokud jde o tvorbu nemělo by skončit jen u toho. Schází Ti jistý druh zkušenosti. Přinejmenším zkušenost se čtenářem. Pak tedy vejdi a studuj toto pole.
Pravda, náznaky patetismu.Ale forma má osu a řekla bych čistý základ bez potřeby dopisovat.Náhodně rozloželé rýmy působí jako záškodníci.Podprůměr toho, co bych chtěla číst,lehce k průměru tomu, co obvykle jako první báseň amatérští básníci na litweby vkládají.
Tento komentář by mě dokázal potěšit, kdyby to byla první báseň, kterou jsem v životě napsala a kdybych se nezabývala literární teorií na vysoké škole Jednoduchá forma tady má svůj účel, odráží nevinné, nezkažené nitro. Tvá poezie se mi líbí natolik, že si diskusi na téma patetismu a výběru prostředků tentokrát odpustím. Jen bych chtěla upozornit, že někdy se k dílu musí přistupovat formou otázek a odpovědí, především když se sám autor (ano, samozřejmě, dá se to vykládat i přehnaným sebevědomím, ale prosím) dušuje, že se nejedná o ploché čtení a že do textu zabudoval mnoho skrytých významů. Důležitá je zpráva/message, kterou (pokavaď se mohu domnívat), zatím nikdo z přispívajících nerozklíčoval...
Ještě otázku: Co je prosím myšleno "náhodně rozloželými rýmy"?
Pokud jde o mne, jakékoli autorovy obhajoby připisované na vrub mého čtenáře jsou zbytečné. Ať už se týkají obsahu, formy, úmyslu či myšlénky, popřípadě toho kdo jak je študován, či jaká je autorova kvalifikace k tomu či onomu. Nezajímá mne dokonce ani to, zda-li je text který přečtu autorova práce první, ba, v mnoha případech které denně přečtu, si přeji, aby byla poslední. Nejsem ani zastáncem představy, že čtenář nutně musí rozklíčovat jakýsi vzkaz (pokud o nějaký jde). Poetický podklad má totiž mnoho vlastností a slovo tak není nutné využívat pouze ve smyslu běžného obsahu nebo informace, které se od jednoho konkrétního slova přirozeně očekává. Kromě toho, můj čtenář má svou hlavu.
Pokud jde o Tvé dílo, netvrdím, že se jedná o ploché čtení ani, že použitý způsob promluvy by byl nějak výrazně na škodu. Vždy jde jen o způsob, o rozpoznání míry co ještě ano a co už ne.
Rozloželé je překlep – rozložené.
Nejde o žádnou terminologii. Pokud tedy někdo tak nechce nazývat mé výseky z brebeňtění pod textem. Dál nemám v úmyslu nikterak nikoho poučovat, vše vždy je tam, kam dokážu dohlédnout a povysvětlit, by k chápání v dialogu, pokud si autor od čtenáře přeje.
el
il/yl
il/yl
est/ezd
ve variacích po strofě.Takovým nelze argumentovat co do mého cítění. Proto co do rýmů, vnímám pouze za poslední verš každé strofy a vzhledem k rozložení se chápu předloženého jako záškodníků náhodně vložených.
Je to málo, příliš málo, i když by se snad mohlo zdát, že melodií vyplníš. Ne, pro mě ne.Buď budeš zastánce klasického vázaného s metodou jak říkám piškvorek, nadto rytmus, nebo docela využiješ volného pojetí verše a obsáhneš jinak. Další varianta je, že přijdeš s něčím novým, v tomto případě po formě lépe promyšleným. A ne, že by mi šlo o formu prvotně, ovšem je už přece známo, že ruku v ruce forma a obsah jdou.
Tvá práce se mi moc líbí ale ty asertivní komentáře ty jsou ještě o dost lepší. Přeji hodně štěstí a jestli to nikdo jiný neudělal, tak vitej mezi námi na poetovi. Určitě sem patříš.
Hej, má to něco do sebe, akorát si myslím, že strofy mohly mít klidně po třech verších, bylo by to takové um-ca-ca a mně osobně by to víc sedlo do noty. No a obsah, obsah je prostě špica.
Děkuju za opravdu podnětný kometář, konečně jeden, nad kterým jsem se pozastavila do té míry, že jsem si v hlavě začala báseň přepisovat. A máte pravdu, ten rytmus by se mi taky líbil
Mně by se to po drobné úpravě líbilo jako písnička. Má to docela spád. Je škoda, že opravdové téma jde poznat až po přečtení úvodu, možná by to bylo lepší takhle okatě neuvádět a báseň by mluvila sama za sebe
Výrazy jsou voleny vcelku jednoduše, což se dá pochopit. Mně se naopak ty dva klišoidní spojení líbí. V tomhle textu mi to nevadí.
Anotaci bych škrtla, ano, a jestli to chceš upřesnit na dané téma, tak to zapracuj spíš do básně. Ona bude o něčem hovořit i tak, ale jen obecně... Nebo to naopak půjde pochopit z posledního verše, ale jen pro vyvolené čtenáře. Ale to je na tobě
Na rozdíl od názoru dát to jen po třech verších, jsem za to, aby to mělo ty verše 4, takhle to má i představitelnou melodii. (Trust me I am musician XD) Kdyby to bylo jen po třech, skončilo by to jen jako odrhovačka. Případně by se to dalo změnit strukturou na 3, 3 a 2.
no, na mě z toho kouká klišé ve tvaru
na polštáři hvězd - křídla padající na pelest
vzhledem k anotaci beru na vědomí, že starší práce, nicméně předložená teď, takže...co se týká celku, tak...seknutý, celý takový strohý
nějak tam pro mě není poetično.
Ahoj, děkuju za komentář. Z toho, co jsi napsala, mi asi jako nejzávažnější problém připadají zmíněná "klišé" - poprosím o odkaz na autora nebo dílo, kde se daný slovní obrat už objevil / objevuje (možná jsem se podvědomě nechala svést k tomuto nešvaru, nejsem si toho ale vědoma; viz tvorba českých romantických básníků).
Závěrečná strofa by měla mít sjednocující fci, kt. je nastíněna částečným refrénem a rozuzlením v posledním verši.
Peotično v symbolech, ve významu, v básnických figurách... Co je pro tebe známkou poetičnosti?
odkazy asi nebudou, protože pro na mě, myšleno pro mě
a pro mě prostě hvězdné nebe, hvězdy na polštáři, noční nebe plné hvězd v kombinaci s andělským křídlem, s křídlem a pelestí, nebo postel a nebesa, křídla andělů prostě klišoidní jsou
zvláště pak tady, tady na tomhle webu, ne tady teď u tebe
co se týká poetičnosti, tak tvůj text je pro mě strohým sdělením
jsou to prostě věty
chybí mi tam nějaká možnost představ, mých, chybí mi tam slova, která by naznačovala, ne přímo sdělovala.
V tom asi bude ten problém, v působení moderních trendů (což Ti v žádném případě nevyčítám, za aktuální konotace slov nikdo zodpovědnost nenese). Jenže tahle báseň nemá ten prvotní význam, kt. tam pravděpodobně vidíš, hvězdy nejsou hvězdy na obloze a křídla nejsou andělská, všechno je to symbol. Chápu, že člověk, který není připraven tam skryté významy hledat, je tam neobjeví.
Možná jsi | Kundy v zoo |