Prolog:
Bojím se
že mi z toho všeho jednou praskne srdce
neumí to přestat bolet
a neumí to odejít ...
Okna pohltilo psí víno
a v ulici zůstal leda vítr a hluk
stánkař tam stojí někdy
jednou jsem ho potkala
za hezkého počasí
v noci osvětlená tichá cesta
domove, jak nesnadně se opouštíš
pro jiný
(kvůli rozumu nemít na vybranou)
ze stovky zůstal jeden přítel
co dávno přešel tenhle most
Epilog:
do výhledu na silnici kreslím
co před očima zůstalo přitlučené
hřeby z dlaní po trestu
že ten most
nedovedu spálit taky
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Zatím žádné komentáře
Asociace volného pádu | Příliš drahé pozdě | Stromy prý neslyší | Na předpis | Anna