Měsíce stroužky loupu si z nudy
a proužky světla radí mi kudy
proletět mříží jako stín stínu
jak se to blíží, necítím vinu
nechat se tady, hlavu i tělo
a srdce pustit, kam by jen chtělo
kam se jen touží rozletět, jásat
zatím se souží v okovech z masa
kopu si jámu v stříbrných mracích
hlavu si lámu sny o zázracích
už se to blíží, pár nocí zbývá
jen aby v plánu nebyla chyba...
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
hrách | dvě tři | já jako odraz | stavy | odlíčení