Miluji

za sbírky " Písně Hradní paní"


Autor: Marie Bernadeta, 26.12.2014, Básně

  

Miluji

Miluji slova plná něhy
Miluji taky loňské sněhy
Miluji rána plná tepla
v bílých peřinách

Miluji slunce zrána
Miluji svého pána
Miluji slunce co zapadá
A růži která neuvadá


Miluji štěstí v lidských očích
Miluji duši která neútočí
Miluji paprsky na úbočí
miluji sukni co se točí

Miluji všechno co je čisté
a i když prach se usazuje
na každém rohu mého hradu
Ometám pavučiny lehce

Křižáky pozoruji v oknech
Čekají trpělivě na svou oběť
Miluji ticho které mlčí
Miluji všechno ty můj spáči

Ve snu se k tobě vrátím
A budu klidně holubicí
Budeme spolu létat
Vznášet se nad zvonicí

A než nám odbije poslední hodina
Budem se spolu milovat ve snech
K ránu se jenom obláčky zahalíme
Po ránu vyjdeš a v noci usneš ve mně

http://hradyzeslov.blog.cz/1409/miluji

http://www.mamtalent.cz/pisne-hradni-pani.phtml?program=1&ma__0__id_b=19058&ma__0__paging=14

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 30x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Hesiona 29.12.2014, 10:16

Myslím, že pedvo to ve svém komentáři vystihl všechno dokonale, nemám k tomu co dodat. Jen pouhý obsah srdce, byť sebekrásnější, vhozený bez rozmyslu na papír básní není.

kvalitní komentář (2)

Reaguj >>

Satanriel 28.12.2014, 22:21

Ne.

kvalitní komentář (0)

Reaguj >>

pedvo 28.12.2014, 17:37

Tvá díla jsou vskutku poetická, ovšem pouze obsahem. Jako básně si už tak dobře nevedou, a to nejen kvůli nějakým pravidlům, nad která se cítíš povznesena. Například začátek této básně: Rozjedeš ji pěkným veršem, její konec se nerýmuje a já jako čtenář očekávám, že se k tomu konci zarýmuje konec další sloky. Ta sice také začne rýmovaně (i když rytmicky jinak), ale pak už pokračuje samostatně – konec předchozí sloky vyzní doprázdna. Dále už je to změť: Něco se rýmuje, něco ne, něco je v rytmu, jiné čtu, jako bych koktal. Dvojverší „Miluji ticho které mlčí – Miluji všechno ty můj spáči“ má vysloveně vynucený rým. Píšeš srdcem, jak říkáš, ale to na báseň nestačí. Dovedeš vyvolat silný dojem, a komu stačí význam díla, může být spokojen. Kdo očekává báseň (a nemusí očekávat veledílo), bude zklamán. Tak to alespoň cítím já, také bez ohledu na pravidla. Sice se nad ně necítím povznesen, ale nestavím je nade vše ostatní.

kvalitní komentář (2)

Reaguj >>