Město zrozeného století

Cyklus Střípky života


Autor: Alternativ , 9.8.2011, Básně

  

Domy jak píšťaly rezavých varhan
jak němí svědci k nebi se tyčí
stojím tu já, vzduch, strach a moje karma
chodím odnikud nikam, svůj, a přitom ničí.

Domy jak píšťaly rezavých varhan
na chmurnou strunu mého srdce hrají
ubývá světla a přibývá lidí
co od neonu k neonu jak můry utíkají

Pode mnou ubíhá klaviatura chodníků
bortí se a padá do neznáma
a světla míhaj se jak v jednom podniku
kam vodila mě často moje známá.

Jsem malá ryba v moři vilných úsměvů
na každém rohu kamera mě čeká,
Jsem malá ryba v moři vilných úsměvů
nade mnou proudí papírová řeka

Přilepím úsměv na dopisní obálku
zašeptám do ní tiše svoji svobodu
Potrubní poštou ji pošlu na dálku
A napustím si do sklenice vodu z vodovodu

Leť, zprávo, leť! Kružnici mého života
zkřížila duhová tečna
co vede na dno nekonečna

Leť, zprávo, leť! Z betonového čtyřstěnu
přišel jsem v míru
udělat díru do Vesmíru.

Hodnocení: 4.5
(celkem: 9, počet hlasujících: 2)

Zobrazeno 26x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>