Pahýly, pařezy, prach, pach prázdna co zbyl
z bylého pouta nebes a země
- zažloutávající trávy
-zem hnijící samotou
a obloha; dosud neměnná míjí lhostejně
pahýly, bezruké, beztvaré dlaně
-odevzdaně vrhají k nebesům žalnou obžalobu
Bože! Já první koho usmrtili, prosím,
Stvořiteli, který i mně jsi život dal,
oni ho pošlapali...
Vždyť svými dlaněmi já chránil je,
proplétal mezi nebe a zem,
chránil před žárem, před deštěm,
před chladem ukrýval...
Už vyschla má míza, není vůně,slavík vymizel
Už jenom zebe, zebe duše člověka.
Dej mu míru a odpuštění kde už nedosáhnu tvé výše.
Budu jen tichá vzpomínka.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 16x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Líbí se mi ten nápad, jako vzdaný hold stromům. Ale musím souhlasit s Jenny, co se týče pomlček. Obecně nesnesu interpunkci na začátku řádku. Tohle je stejné. Navíc postrádám význam těch pomlček. Pokud to mělo být na okrasu, nepovedlo se. Pro mě.
nepříliš šťastná forma, ve smyslu uspořádání jendotlivých řádků
ty mezery, resp. pomlčky...no.
nesedlo mi to.
z textu je patrná silná emocionalita.
líbilo by se mi to víc, kdyby to bylo "prořezaný", když už je to na počest stromům.
podzime | Tanec sněhové vločky | 4 věty pro měsíc | Dušičkové | Eliáš 2010