Pahýly, pařezy, prach, pach prázdna co zbyl
z bylého pouta nebes a země
- zažloutávající trávy
-zem hnijící samotou
a obloha; dosud neměnná míjí lhostejně
pahýly, bezruké, beztvaré dlaně
-odevzdaně vrhají k nebesům žalnou obžalobu

Bože! Já první koho usmrtili, prosím,
Stvořiteli, který i mně jsi život dal,
oni ho pošlapali...

Vždyť svými dlaněmi já chránil je,
proplétal mezi nebe a zem,
chránil před žárem, před deštěm,
před chladem ukrýval...

Už vyschla má míza, není vůně,slavík vymizel
Už jenom zebe, zebe duše člověka.
Dej mu míru a odpuštění kde už nedosáhnu tvé výše.
Budu jen tichá vzpomínka.