Melancholický sníh

Autor: MartinX , 29.8.2024, Básně

  

Jdu prázdnou ulicí, vzpomínám …

proč píšu básničky, přemítám …

Sněží.

Z ocelově šedého nebe, co nízko dnes je, vypadávají zářivě bílé vločky,

klesají pomalu, líně, mají dost času, sem tam je prožene ledový vítr,

a vločky pak tančí walz kol světel pouličních lamp,

by po stém vzepjetí, usnuly vzápětí, v společném objetí,

v závěji počkaly na jarní tání.

S očima přivřenýma kráčím tou ulicí a do světel lamp oči mhouřím,

zamyšlen tisknu ret, pára jde od úst jak z cigaret, jež nekouřím.

Běží klučina malý střapatý, na chvíli zastaví,

pohlédne do světla lampy přes přivřená víčka,

kaleidoskop světel, budoucnost svou vidí,

přemýšlí, proč tady jsem, proč jsem Já právě já,

těší se na další život a peláší dál , za sebou nechává starého muže.

Čas běží pozpátku, vzpomínám na svoje mládí a počítám,

kolik dobrého jsem vykonal,

kolikrát rozdal jsem úsměv,

kolik slz a smutku,

a jak už to bývá,

ptám se sobecky,

kolik času ještě mi zbývá….

A vločky se snášejí, vítr je nad zemí žene,

Brzy je, nad ránem, lampy pouliční se zhášejí.

Utichá vítr a vločky dál líně pomalu se ukládají

k spánku do hluboké závěje…JE ZIMA.

Zatím žádné hodnocení

Zobrazeno 3x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>

Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.

Komentáře

Frida 30.8.2024, 21:41

Martine, hm, to už bylo lepší předchozí dílko než tohle pseudoromantické od písma po obsah. Psala bych něco současného, bez obehraných veršů a zastaralých obratů...

kvalitní komentář (0)

Reakce: MartinX 2.9.2024, 16:41

Děkuji moc za komentář. Obsah i forma vyplynuly z mé nálady. Taky se obvykle neuchyluji k tomuto typu "verše" no nic zkusil jsem a stačí...



kvalitní komentář (0)Reaguj >>