Není to koplexní obrázek o tobě jako o autorovi, ale četl jsem pár tvých komentářů, to cosi o Praze (nevím, jak se to jmenuje) a teď tohle. Připadá mi to všechno jako propast mezi teorií a praxí. Cituješ značně přesně a formálně dokonale, abys dodal autority svým slovům. Z tvých slov básnických už tolik autority a přesvědčivosti (pro mě ani čtivosti) nekouká.
Teď ale budu konkrétní k této básni. Připadá mi vytržená z reality, ale ne zrovna tím správný způsob. Píšeš ji jaky šifru, kterou je nutno pochopit, protože veškerá literární teorie k ní směřuje jako k vrcholu estetiky. Ale mám v tvém případě pocit estetiky takové poněkud abstraktní. Estetika básně je dle mě ale něco naprosto konkrétního. Báseň je estetická na mnoha různých rovinách, ale vždy konkrétně. Je estetická intelektuálně, když otvírá mysli krásné cesty a rozhledy, je estetická jazykově, pokud je jazykově propracovaná a zároveň lehká a rafinovaná. A tak dále. U tebe jsem nepotkal moc konkrétní estetiky nepotkal. Je tam cosi, co se tváří být estetikou, ale člověk by si to jako estetiku musel definovat uměle. Pro mě jako obyčejného smrtelníka to povznášející není.
Krása by měla být základním estetickým pojmem.Ovšem její poznání v našem subjektivním světě je obyčejně definováno pojmem. Bohužel estetická skutečnost nekončí pod pojmem, neboť v tuto chvíli ho nemůžeme podchytit - rozvíjí jakousi aktivitu sil poznávání a soud vkusu se tudíž nemůže objektivně jevit nezainteresovaný, nehledě na fakt, že poznání z uměleckých děl narušují naučená přesvědčení o kráse a estetičnosti. Estetické nahlížení by nás mělo připravovat ke změně, zvyšovat individuální připravenost na možnosti, které mohou přijít a které v tuto chvíli naše realita v uvozovkách odmítá. Dokonalost každého uměleckého díla tkví totiž nejen v evokaci předání, ale i ve schopnosti přijmout takové.S tím si zase zavdá obecné mínění o kráse, či poezii atd. a vůbec.
Liebnitz například rozlišuje určité druhy poznání na temné a jasné.Chci mluvit o tom jasném, neboť značí takové co umožňuje znovupoznání. Oldo,soudě z Tvého komentu - máš nyní tendence hledat a nahrazovat jednotlivé obrazy nominální definicí, která se dokáže vázat ke smyslům a není divu, neboť jsme ke smyslovému materiálu připoutáni velmi pevně. Nicméně já to v tuto chvíli pociťuji zřejmě opačně. Díky výše napsanému znovu poznávám a znovu objevuji zkušeností, kterou nelze do pojmů rozložit.
Že v tuto chvíli nejsi schopen nalézt v textu určené Tobě,není ale Tvá chyba, ani chyba autora, neb již jsem zmínila tu o soudu vkusu.
Nic ovšem nemění na tom, že jakkoli se v tuto chvíli Tobě text jeví umělý a abstraktní, na mne doléhá působivě, skutečně, velmi reálně a konkrétně, dokonce až hmatatelně. Pro mě je toto skvělá ukázka jazykových schopností autora a nejen to.Obdivuji se takovému dílu.
T2šil jsem se na to pření, ale přít se přece jen nebudu. Napsala jsi to moc hezky. Na mě je to příliš složité. Takový konstrukt. Asi opravdu nad můj intelekt. Připojím závěrem jen jednu zkušenost, ze které stále čerpám. Byl jsem kdysi na jakémsi hlavolamovém workshopu. Lektor mluvil o Eternity a v souvislosti s ním napsal na tabuli jakýsi jednoduchý číselný hlavolam. "Eternity je hlavolam za deset milionů, tohle je hlavolam za pět korun." Lámali jsem si s ním hlavu. Jen jeden študovaný matematik měl pár nápadů. V reakci na něj pak lektor pronesl větu, která utkvěla snad už napořád:"Na vyřešení tohohle hlavolamu člověku potřebuje znát vysokou matematiku, aby si uvědomil, že k vyřešení tohoto hlavolamu vysokou matematiku nepotřebuje." A taková je dle mého i poezie. Člověk se musí moc moc naučit. Formy, figury, postupy, aby nakonec zjistil, že nic z toho nedělá poezii poezií, že poezie je něco mimoto a nad tím.
S pozdravem OŘ
Po tmě chuť | Dunění | The Ecstasy Of Saint Therese | Pálení mrtvých | Z nepřítomnosti