15 367 literárních děl 
3 002 autorů
Z lásky k sobě je si třeba nepřát ničeho.
[Andersen Hans Christian] Další >>
3 002 autorů
Z lásky k sobě je si třeba nepřát ničeho.
[Andersen Hans Christian] Další >>
S pláčem na krajíčku
A s neusychající slzou v oku
Pokřivený úsměv na rtech
Mi překrývá bolestný vzdech.
Na tváři stín noci
A chlad umrlčích prstů cítím v dlaních
Na srdci spáry ledové
A hrdle křik, jež drtí ticho nad ránem.
Ve snu, jež noc co noc ke mně přichází
Zmítám se v strachu a beznaději,
Uniknout toužím, leč marně,
Neb pokaždé zemřít musím.
Ať náhodou nebo něčí rukou,
Pokaždé je osud stejný,
Bránit se nepomůže, stejně přijde
Pro mne a zanechá mě v těch rukou umrlcových.
Utíkám, marně síly plýtvám,
Dohání mě dech smrti plesnivý
A marně, marně volám ty,
Jenž pomoci mi netouží…
A s neusychající slzou v oku
Pokřivený úsměv na rtech
Mi překrývá bolestný vzdech.
Na tváři stín noci
A chlad umrlčích prstů cítím v dlaních
Na srdci spáry ledové
A hrdle křik, jež drtí ticho nad ránem.
Ve snu, jež noc co noc ke mně přichází
Zmítám se v strachu a beznaději,
Uniknout toužím, leč marně,
Neb pokaždé zemřít musím.
Ať náhodou nebo něčí rukou,
Pokaždé je osud stejný,
Bránit se nepomůže, stejně přijde
Pro mne a zanechá mě v těch rukou umrlcových.
Utíkám, marně síly plýtvám,
Dohání mě dech smrti plesnivý
A marně, marně volám ty,
Jenž pomoci mi netouží…
Hodnocení: 3
(celkem: 3, počet hlasujících: 1)
(celkem: 3, počet hlasujících: 1)
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Komentáře
refugee 
29.12.2008, 11:40
29.12.2008, 11:40
Karmina 29.12.2008, 00:13Děkuji za přečtení a za komentář 
Není to ani taak tím, že bych se bála smrti, spíš je to o mých snech. Už víc než rok, noc co noc, umírám ve snech. Kdyby normálně, ale pokaždý skončím rozsekaná na kousíčky, něco mě sežere, já putuji orgánama dál... brodím se v částích těl... budím se s křikem a ne a ne to přestat... už jsem si zvykla, ale v době, kdy jsem psala tohle dílko, jsem z toho byla celkem v hajzlu.
kvalitní komentář (0)
Není to ani taak tím, že bych se bála smrti, spíš je to o mých snech. Už víc než rok, noc co noc, umírám ve snech. Kdyby normálně, ale pokaždý skončím rozsekaná na kousíčky, něco mě sežere, já putuji orgánama dál... brodím se v částích těl... budím se s křikem a ne a ne to přestat... už jsem si zvykla, ale v době, kdy jsem psala tohle dílko, jsem z toho byla celkem v hajzlu. kvalitní komentář (0)
Je z toho cítit strach, strach z toho, čeho se bojí snad všichni - ze smrti. Rozumím tomu, taky mě někdy popadne neuvěřitelná hysterie způsobená strachem ze smrti ;-) Ale zároveň si uvědomuju, že je to vlastně hrozně směšný, když se mladý a zdravý lidi sužujou depresí způsobenou myšlenkou na smrt.
Ale třeba jsem to nečetla správně
kvalitní komentář (0)
Ale třeba jsem to nečetla správně
kvalitní komentář (0)
Chceš psát tučně, kurzívou nebo
podtrženě
? Použij
BB-kódy!Zelené komentáře | Fotka u komentářů
Hvězdy | Baletka v hrací skříňce | Oprátka | Už neslyším vítr | Znovuzrození