Omšelá a tolikrát oprášená cesta
k tvým kamnům na dřevo,
s obyčejnou houbovou bramboračkou
a lívanci se skořicí a cukrem.
Krabice od banánů připomínající automobilové jízdy
dvou hašteřivých bratří,
kteří nedokážou chvíli mlčet,
po krátké rvačce
přijatí ve tvém nekonečném náručí.
Pamatuji si důvod pro každou z Tvých vrásek,
úsměv i pohlazení
a kdybych se nestyděl,
znovu bych padl do objetí,
ze kterých jsem se tak rád,
celý život vysmekal…
Hodnocení:4.93 (celkem: 69, počet hlasujících: 14)
Zobrazeno 107x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Jak je to ironické, nechceme přijímat obětí když je nám dáno, že by to bylo jistotou že tu bude vždycky a nebo studem a nebo máme strach ukázat své pocity. Krásná báseň.
Škoda,že už nejsme dětmi,byli jsme chráněni proti všemu.Teď jsme dospělí a ti dospělé starosti mají a nikde žádný protektor.Mohou nám pomoci jen vzpomínky na krásné dětství.
cítím z toho abnormální ponurost a smutek. Smrtelný okamžik člověka ... Působí to jako čistý žalozpěv či jak to nazvat. Něco co se opravdu píše jen jednou za život.
Nebudu zjišťovat proč a jak, jen doufám, že pocit smutku se přetavil do něčeho lidskému srdci bližšímu.
Hodně zdaru v životě Tome!
Sat.
Nechtěl jsem zasahovat do této diskuse. Jen chci poděkovat a napsat, že jsem ji napsal ve chvíli, kdy jsem neprožíval zrovna nejšťastnější chvíle svého života.............Tom
Paulette má asi pravdu, i když mně se toho v souvislosti s touhle básničkou vybavuje spousta... Zkráceně - je nádherná, i když jsem si nikdy na podobné básně nepotrpěla. Tahle mě dostala. A snad jen...houbová bramboračka je vždycky NEOBYČEJNÁ, obzvlášť od maminky
ty brďo, báseň má být o pocitu a tady by se dal krájet na maalé plátky a z každýho z nich udělat ještě několik básní. Díky Tome, tohle je skvělá báseň!
U nemocničního lůžka | Poznání sebe sama | Básnická kritika | Poslední hvězda | Černými chodbami smrti