Zdřímnout si
jen oči, dveře přivřít
a sen stále při sobě
zapomenout při praní v džínách
a sen se zažloutlým okrajem
prsty otisknout na blednoucí tvář
a sen odřený na kůži
ve zlomu popraskaný stářím
a sen
snít
zatímco svět pluje v dál
v níž tlakovou a centrifugou
otočí nohama vzhůru
až krev se vrátí
do tváří
Tehdy pošlou mě domů
abych si pěstoval své
Malignosti
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 37x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že "níž" je podstatné jméno a ne zájmeno
"tlakovou" ztratilo písmenko
Trvá to dlouho, co, než může jít člověk domů...
Miluji tě po kapkách | Hluboko nad věcí | Dopis | Nemilovaní | Veřejní nepřátelé