Zpívalas v lukách keřům
co košilku tobě pletli,
přidejte šípků červeň
na bílé paže, by kvetly.
Slunečního třpytu jasného dne
svažte v stuhu do pasu,
dechu krásna posbíraje
v lehkou cudnou vázanku.
Vyčešte bodláčí z copů
vtiskněte vůni heřmánku
do límce, rukávu či kadeří.
Spoře oděná děva co stojí tu
a prosí o luční košilku.
Hodnocení:5 (celkem: 10, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 30x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
To je dobrý, jen čárky jsou vedle Nevím, je to dobře napsaný, ale jakoby se mi to nehodilo do dnešního světa... spousta přechodníků... vlastně mi to připomnělo Šafránkovou jsko Barunku, co běhá za Orlíkem. Anebo... Honza málem králem, jak ze sebe Konvalinková udělala princeznu z lučních květů: "Kam ten potůček, kam jen spěchá..."
Pohledem zpět | Moje vzpomínka | Snad ještě jeden den | Prosba | Pro slzy z krve