Toulám se ulicemi z podivných obrazů.
Co noha nohu mine zašlapávám myšlenky na Tebe.
Odněkud zní jazz a já už sama nevím, jestli to nezpívám já.
Tvůj obraz v duši mé se ještě nenalézá,
ale kočka s modrýma očima, záclonky v oknech,
vzduch, jenž dýchám,
jsou pouhým odrazem Tvých gest.
Dusím a zalykám se Tebou,
dusím a zalykám se touto ulicí.
Ne, toto není město mých vzpomínek.
Zloději, proč jsi mi ho vzal?
Proč jsi mě zamknul v bludišti TVÉ DUŠE?
Nevím, co tu Inka viděla za pět bodů. Nechápu. Je to neartikulovaný vzlyk, čímž nechci devalvovat cit. Ten je tu jen předmětem - hlavní je poezie a do té to má daleko. Chybí něco, co to odlišuje od všednosti.
Promiň | Bílí ptáci | Milý básníku... | Prokřehlé vzkazy | Cesta