Píši na zeď bílou tužkou,
abych věděl, že tu stále jsem,
by neztratil jsem sám sebe.
v divukrásném víru života.
Právě zde píši klišé.
dovolávám se nečeho.
Čeho? Dobra, pravdy, lásky?
Ne, jen krásy,
jenž v nás všech dlí.
Obalena krutostí osudu,
však čekajíc na svůj den.
Zatím žádné hodnocení
Zobrazeno 27x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Nápad mi přijde dobrý. Píši na zeď bílou tužkou, abych věděl, že tu stále jsem - moc pěkný obraz. Ve zbytku by se mi líbilo o něco víc invence.
Žiju, Heldrete, v takovém přesvědčení, že pokud se někdo pustí do psaní básní, měl by ovládat jazyk, kterým píše. Nepřijde mi úplně šťastné kombinovat "abych" a "by" (a to nemluvím o tom, že spojení "by jsem" nemá s češtinou příliš společného). Buď bych použil archaismy všude, nebo nikde - takhle mne to ruší. Taky se obávám, že ve třetím řádku odspodu je chybný tvar zájmena "ona". Oproti tomu oceňuju správný tvar přechodníku.
Přijde mi velká škoda zabíjet básně s dobrými nápady vcelku základními chybami v češtině.
Vpravdě nejsem češtinář, ale mám dojem, že zmíněná gramatická forma je archaismus, který je však možno použít, zvlášťě je-li použit jako umělecký prostředek. Nicméně je možné,že se mýlim, to já tak občas dělávám.
Problematika Rostoucí Demence Klokana Australského - PRDKA | Fejeton | Večerní duet | Barová romantika a jiné | Dopis