Liberský kostelík

Stejně jako Egon bych řekla, že je to takové velmi udřené. Nicméně mám z toho dojem, že tak jsi to chtěl. Protože práce s kamenem je dřina. Práce se slovy taky. Tvrdej chleba, tvrdý ruce.

Člověk má jaksi tendenci představovat si sochaře jako lidi velké postavy s příliš širokým srdcem. Tak nějak by asi sochaři (ještě mě napadají dřevorubci) prostě měli vypadat. Nevím. Myslím, že víceméně to tak asi i je. A současně si myslím, že Ti nejlepší sochaři byli stejně shrbení a malí a měli smysl nejen pro tvrdej chleba, ale i pro pití kakaa a dělání malých, zdánlivě obyčejných a nedůležitých věcí.

A proto - ta báseň se mi velmi líbí, jako obraz, jako obraz a představa něčeho velmi tvrdého a rozpjatého. Nicméně mám chuť dodat, že takovýhle obraz ještě není úplný. Dokud tam není ta lidská malost, je to přespříliš hrdé nebo vážné. Proto si zde vážím nejvíce třetí strofy. Tam se Ti to povedlo ne už jen vtěsnat nebo vytesat, ale říct.

kvalitní komentář (0)

Pořád stejný Oldřich. Já si ale nejsem jistý, zda ti technika může přinést víc, zda z žíly ještě poteče. Asi jí nejdeš už tak po krku jako dřív, ale stále přece. Čekám čekám až od zase přečtu nějakou tvoji, které budu moct věřit, tahle to není. A jsem při vědomí toho, že ta uvěřitelnost je částečně velmi duchamorný pojem a vždy záleží. Jako bych cítil, jak moc jsi se u toho napotil. Ale jak jsem řekl, vždy záleží...

kvalitní komentář (0)

Já nevím... pro mě je tam nějak moc patosu, aspoň mám takový pocit. Zhyzděn... nejspíš "rozpjatou", že?

kvalitní komentář (0)

"až vidíš mistra v posvátném strachu
vysvléká kámen přetváří
zarudlé oči prach v ústech pachuť
praskliny vrásek ve tváři"

neumím se rytmicky dostat přes třetí verš, což jsi,
předpokládám, v nějakým tom komentu očekával...

...a že většinu rýmů, kterýs použil, Ti závistivě závidím,
i když obsah jde pro mě poněkud jinou stopou


kvalitní komentář (0)