povznesen vzhůru jenom se kocháš
a pak jsi sražen údivem
k nebi tu trčí nehybná socha
ten zápas skály s kladivem

až vidíš mistra v posvátném strachu
vysvléká kámen přetváří
zarudlé oči prach v ústech pachuť
praskliny vrásek ve tváři

vracíš se nazpět a večer utkal
ticho až příliš hlasité
u paty kříže tetička smrtka
bezhlavý na něm Spasitel

zhyzděn tak strašně svíravý údiv
kamene ptáš se sroste-li
a Kristus dál svou rozpjatou hrudí
chrání ten malý kostelík