Déšť mne dneska zase prosí ať ochutnám kapky rosy,že mne za to políbí...
A jak vlastně líbá déšť?...
hořce neco sladce?
dlouze nebo krátce?
A tak nastavuji svoji tvář a on mne zasypává v jediném okamžiku tisíci polibky....táááák a teď už vím jak líbá déšť....andělsky sladce ale ďábelsky krátce...
a teď nebudu v noci spát chci ho ještě jednou ochutnat...
Hodnocení:3.33 (celkem: 10, počet hlasujících: 3)
Zobrazeno 23x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
tyhle pociťovky moc nemusím... a to z jediného důvodu-když to čtu, je to krásný, možná ještě chvíli po tom... ale zanedlouho na to prostě at už chci nebo ne zapomenu... když to neobsahuje nějakou myšlenku nebo tak je se mnou konec...
ale právě ted se mi to líbí a mám to ještě v mysli, takže to asi bude jedna z těch lepších pocitovek....))
Spálená | Vítr | Jen tak.... | A odpusťme našim..... | Ustřižená křídla