jediné co je mi z toho jasný a patrné je tvoje touha psát
no jo
ale je to opravdu nezbytné i publikovat
totiž, ty rýmy...pro rýmy a místy archaická spojení ještě neznamená, že je to báseň, nebo hezké poetické sdělení
přijde mi, že jsi měl první sloku a k ní jsi prostě vrstvil
— Mlčí les. —
Strom, sporé větve na hlavě,
kývá se, zvedá zdlouhavě,
ah, zdlouhavě…
Na zemi vyschlé jehličí.
Vyprchlé vůně — kdo ví, čí, —
vyprchlé dávno, dávno kdes.
— Mlčí les! —
Stezka je pustá… Neláká
pustá ta skrýš ni pytláka!
— ni pytláka! —
Noha se sklouže v jehličí,
a v písku stopy — kdo ví čí…
Kdos šel tu dávno… včera… dnes?!
— Mlčí les! —
Ve vší literatuře, v poezii specificky, leží na dně základní anxiozita o životní hodnotu, snaha tu hodnotu uchovat, ale i všepronikající bezradnost, jak ji uchovat.
Šošoni | Stvrzuji se na vlně | Punktum a hotovo | suma sumárum | Právě že tak