Lék na realitu

...óda na mraky...


Autor: Jiskřivá střela, 13.10.2009, Básně

  

Celý svůj život
pravda
ne moc dlouhý
jsou mojí spásou
závislostí
lékem
proti všednosti
té zhoubné nemoci
která nás tíží všechny.

Ale nikdy
mi nepřišlo na mysl
definovat tu krásu
tu dokonalost
tu nekonečnost
myslela jsem
že to ani nejde.

A teď
když chodím pod tím zázrakem
někdy si říkám
a proč vlastně ne?
Proč neobdivovat ten výjev
který málokdo vidí
málokdo ocení
málokdo miluje
tak jako já.

A tak se přiznávám!
Já jsem milenka mraků
když denně vídám
stíny dokonalosti
tají se mi dech
chce se mi trochu plakat
a trochu se smát
a ze všeho nejvíc bych chtěla
zachovat každou z těch výjimečných chvil.

Protože nic už se nevrátí.
Nic už nebude tak jako právě teď.
V tuto chvíli.
Už nikdy nikdo neuvidí
to co vidím já
přesně tak jak to vidím.

A síla té pomíjivosti
a věčnosti zároveň
mne dusí
spaluje
ničí
víc než síla lásky
dojímá mne
protože mraky vás nezradí
neopustí
nepodvedou.

Mraky tu budou s námi navždy.
A já
dokud budu žít
budu je milovat
budu obdivovat jejich krásu
a s pýchou hledět na to
co je jen moje a nikoho jiného.

A budu vědět, že nikdo ode mne
nikdy neuslyší
větší vyznání
než právě toto:
Miluji tě, jako sílu mého léku na realitu.

Hodnocení: 4
(celkem: 16, počet hlasujících: 4)

Zobrazeno 27x (přihlášenými uživateli)
Líbilo se Ti dílo? Doporuč jej >>