Jsem kůra stromů
zjizvená životem,
popsaná srdíčky
vyrytými slzami.
Na dotek tvrdá
jak pevnost z kamene.
Ztepilá a hrdá
sama na sebe
kráčím bok po boku
nenaplněných tužeb.
Malinká leč hlasitá
zanikám
uprostřed obrů.
Tajemně krásná
zůstávám
sama se sebou
zalitá posměchem
bolavá kůra stromů.
Hodnocení:3.75 (celkem: 15, počet hlasujících: 4)
Zobrazeno 21x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
luční košilka | Slepá ulička | Má hodina | Do zahrad chodím | Panenky z porcelánu