Tak jednou odhodlat se a zpátky jít
Po cestách z betonu, kde stromy tehdy stály
A kroky mrtvých snů chtít znovu slyšet znít
A dojít až tam, kde kdysi šťastně jsme se smáli.

Pak úzké, strmé schody pokusit se nalézt po letech
Po nichž jsme často tenkrát chodili
I vůně už ale dávno vyprchala po květech
Jež kvetly tu, když lásky v nás bezděčně se rodily.

A chvíli postát a zkusit zaslechnout
Zda z propasti let nezazní tvůj smích
A na tváři staré slzy nechat schnout
A marně hledat stopy po nadějích, tvých či mých.

Pak už jen domů jít ulicí, kde líbají se milenci
A jejich polibek ani štěstí mě už nevyleká
Ve vzduchu pro mě něco voní po konci
A něco smutného teď na mě v prázdném bytě čeká.