Kolibřík vzlétl, z rukou pil
vodu, jež pila jsem i já.
Tisíce kořenů k zemi mě strhlo,
i přes křídel máchnutí
znovu a zvonu mi bylo odepřeno,
shladit žal uvnitř těla.
Pila jsem co hrdlo chtělo,
po pás mořem slz mohla jít.
Však nikdy mi nebylo přislíbeno,
že změním se v pramen
co mohl by se pít.
Hodnocení:5 (celkem: 30, počet hlasujících: 6)
Zobrazeno 70x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ahoj Lejdíku, opět jsi mi málem vyrazila dech. Hledím jako malé dítko. Naprostá krása, způsob jak jsi podala báseň, verše, volená slova - na 1000%. Nemám co dodat, je dokonalá.
Moc Ti děkuji za skvělý básnický zážitek.
Píšeš jedině citem a je to znát.Pokud jde o tu písmenkovou hmotu, tam to vždycky kapánek pokulhává, to je dost škoda.
Pro to, co dokážeš obsáhnout jenom tím vnitřním, maximum.
Co mi chybí | Ztratit | Benediktýnka | Hedvábné copánky | Odrazy mých činů