Když se po ránu Raisele
na Chaima usměje vesele
a na plotně poskočí poklička.
Moudrost rabína z Krakova
i synagoga Meiselova
a smích, když Khon potká
Roubíčka...
Hava nagila svatebního dne,
veselí, tanec, zpěv zní jásavě,
a dlouho do noci hraje harmonika.
Příslibné světlo chanukových svící,
masky a řehtačky rachotící,
o svátku púrim se taky nenaříká!
Na Tóře pokrývka nachová,
stesk lidí, vyhnaných z domova,
pláč houslí a nářek klarinetu...
Pustota židovských hřbitovů,
víra, co v trápení vykovu,
vždyť ha-tikva, naděje, stále je tu...
Zoufalá Ráchel i vítězná Ester,
i Tovjeho smlouvání s Hospodinem,
radost i bolest, zpěv srdce i duše,
že se chce tančit jak zpitý vínem...
To je klezmer.
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Naprosto zvláštní téma, které zcela vstřebat může jen ten, kdo zná snad Talmud, či židovskou mytologii. Já mohu ocenit jen práci s jazykem a jistou logiku, pokud je mi přístupná. Jinak je to odvaha sem přijít s tímto motivem (jako ode mne vlézt sem vůbec).
Klub Ricatado | Čas | Naked | Stýskání | Vrabec