Když se po ránu Raisele
na Chaima usměje vesele
a na plotně poskočí poklička.
Moudrost rabína z Krakova
i synagoga Meiselova
a smích, když Khon potká
Roubíčka...

Hava nagila svatebního dne,
veselí, tanec, zpěv zní jásavě,
a dlouho do noci hraje harmonika.
Příslibné světlo chanukových svící,
masky a řehtačky rachotící,
o svátku púrim se taky nenaříká!

Na Tóře pokrývka nachová,
stesk lidí, vyhnaných z domova,
pláč houslí a nářek klarinetu...
Pustota židovských hřbitovů,
víra, co v trápení vykovu,
vždyť ha-tikva, naděje, stále je tu...

Zoufalá Ráchel i vítězná Ester,
i Tovjeho smlouvání s Hospodinem,
radost i bolest, zpěv srdce i duše,
že se chce tančit jak zpitý vínem...

To je klezmer.