Úhozy smyslů,
přes struny prostoru,
s trsátkem i bez,
dolů a nahoru,
kde tóny hvězd
a cikád ve sboru
večerní kladou jazz
v tvou nahou osnovu
škoda verše "s trsátkem i bez", rozhazuje od prvních dvou veršů
nasazený daktyl přízvučností na "bez", k zachování nutí
tlačit přízvuk jinam - první sloka (X přízvučná, x nepřízvučná):
Xxx Xx
Xxx Xxx
Xxx xX
Xxx Xxx
podobně v druhé sloce v prvních dvou verších:
Xxx X
x Xx Xxx
Xxx Xxx
Xxx Xxx
Volil bych jiné uspořádání k lepší rytmice básně, a zmíněné zvukové
konfliktnosti některých veršů. Třeba první sloka:
"Úhozy smyslů,
přes struny prostoru,
s trsátkem /bez něj/,
dolů a nahoru"
Uměl bych si ke svému představit i poslední verš druhé sloky
vynechat, nabo libozvučnější rým...,je to v podstatě podobný vjem
jako ten popsaný i kolegou níže.
Jak tak koukám, co se obrazů týče - na jednu stranu je tady vystřiženo několik náročnějších a velmi povedených, na druhou stranu patrně naschvál v kontrastu s těmi jednoduššími, třeba hned v první sloce. Ve druhé sloce mi ty konce trochu nezní, tady to ale vidím jako cenu, která se platí na oltář obsahu, který by jinak pokulhával. Já bych to dotáhl. Nakročeno je ale skvěle.
Klepání na sen | Nibbána | Interní Evoluce | Polibek |