Budou mi chybět ty tiché kouty
odnikud nikam světla sten
postesknu si pod stínítkem lampy
já ho nebudu vybírat, nebude po mém.
Slzu neuroním, však v oku se blýskne.
Vzpomínku nezahodím, vůbec ne na blízké
a z komunikace, sedá těžký strach
má oči kočky, černější než tunel v snách.
Procitání, rána rosení
na můj okna parapet, klape
pár ptáků, slyším k sobě na kanape
jak to klape, klape, alespoň někomu.
V slzy proměň na zdi hrách.
Upozornění: Dílo nepodstoupilo jazykovou korekturu.
Rytmus, melodie, zvuk - absence těchto důležitých prvků narušuje vjem ze čtení.Dál práce s jazykem - tunel v snách?Jináč bys mě i doved naladit, nejspíš prvními třemi verši.
Včerejší prach | Teď už víš | Stále jsem to já | Rezervní přátelé | Zítra po sedmadvacáté
Klíčová slova
lidé | náprava | postel | věčnost | správná cesta