Budou mi chybět ty tiché kouty
odnikud nikam světla sten
postesknu si pod stínítkem lampy
já ho nebudu vybírat, nebude po mém.

Slzu neuroním, však v oku se blýskne.
Vzpomínku nezahodím, vůbec ne na blízké
a z komunikace, sedá těžký strach
má oči kočky, černější než tunel v snách.

Procitání, rána rosení
na můj okna parapet, klape
pár ptáků, slyším k sobě na kanape
jak to klape, klape, alespoň někomu.

V slzy proměň na zdi hrách.