Píču láska, píču víra!
Všechno je jen praskající díra.
Chladná, zlá, lhostejná...
Jen se ti vysměje - každá je stejná!
Duše navlékla si černý háv
ona kráčí dál, pyšná jako páv.
Její oči, dřív upřímně prosící
dnes mě pálí jako písky hořící.
Byť její úsměv tak hřejivý byl
jen ledový kráter pro mě tam zbyl.
Všechny ty polibky lhaly mi snad.
Já je neslyšel, jsa pln jejích vnad.
Vrací se v temných myšlenkách noci
rojí se v nich, míjí se jak cvoci.
S krumpáčem v ruce
samy rovny hovnu
mlátěj tam prudce
chtěj rozbít lebkovnu.
K varu přivedená umělá hmota
směje se, přelejvá, černá je jak bota.
Sama se sebou se páří,
chrlí trsy těl, ruk, tváří.
Vleje se do všech tvých pórů kůže
přilepí tě k dlažbě - hovno zmůžeš!
Rozleptá šat,spálí vlasy
budeš už vyřízenej asi
Holá kostra svíjející se na zemi.
To, co zbylo bude do ohně vhozený.
Tento autor je zde nový. Pokud je podle tebe toto dílo závadné, klikni ZDE.
Hodnocení:3 (celkem: 6, počet hlasujících: 2)
Zobrazeno 14x (přihlášenými uživateli) Líbilo se Ti dílo?Doporuč jej >>
Ten rým textu škodí. První tři verše, potom se Ti text obsahově rozpadá, ne pro podklad samotný, ale pro to, že musíš za každou cenu připsat další opakovačku.Závěr si tak zavdá se zbytečnostmi v propadlišti času.
Kámen v skále | Tržnice | Tůňky | Sponka |